Tepelné vrty slouží jako zdroj tepla pro tepelná čerpadla. Podle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí je ten, kdo hodlá provést vrt pro tepelné čerpadlo povinen tento záměr oznámit písemně a s náležitostmi uvedenými v tomto zákoně Krajskému úřadu. Ten provede zjišťovací řízení ve kterém posoudí, jestli tento záměr není třeba podrobit procesu EIA. Pokud bude vrt prováděn jako průzkumné dílo geologického průzkumu a bude hlubší než 30 m, anebo bude průzkumných vrtů více a jejich celková délka přesáhne 100 m, zařizuje tuto záležitost obvykle odpovědný řešitel geologických prací, který je podle zákona č. 62/1988 Sb. povinen projekt takového průzkumu odeslat k vyjádření na krajský úřad.Tepelné vrty je možné provést buď jako předem povolenou stavbu, anebo jako průzkumná díla která získají stavební povolení až před jejich připojením k tepelnému čerpadlu (tento postup může být mnohdy i nutný v případě, že jsou umístěny na nedostatečně prozkoumaném pozemku). Protože tepelné vrty jsou v převážné většině případů delší než 30 m, jsou činností prováděnou hornickým způsobem. Proto kromě dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení, kterou musí zpracovat autorizovaný inženýr, musí existovat i jejich prováděcí projekt, vypracovaný báňským projektantem. Provádět je smí jedině firma která má k této činnosti oprávnění od báňského úřadu.
Systémy tepelných čerpadel voda – voda odebírají teplo z proudu vody odebíraného z jímací studny a vraceného do země jinou, vsakovací studnou, proto pro ně platí stejná pravidla jako pro normální studny. Totéž platí i pro tzv. vrty SCW - se stabilním vodním sloupcem, kde se proud vody čerpá ode dna hlubokého vrtu a vrací se do jeho horní části. V tomto případě jde již vlastně o systém země - voda, ve kterém se vyměňuje teplo s horninou, avšak jako zemní tepelný výměník slouží přímo sloupec místní podzemní vody, která do vrtu po jeho vyhloubení nastoupala. Ve všech ostatních případech používají systémy tepelných čerpadel země - vodak výměně tepla s horninou teplonosnou kapalinu obíhající uzavřenými zemními tepelnými výměníky - U-smyčkovými či koaxiálními vrty, tepelnými pilotami, anebo plošnými trubicovými kolektory položenými mělce (asi 1,5 m) pod povrch pozemku, které využívají teplo z letního slunečního záření, uchované v hornině. Ve většině států světa jsou všechny výše uvedené tepelné zdroje považovány za studnu bez ohledu na vztah k podzemní vodě a jsou nazývány "tepelné studny". Zemní tepelné výměníky zasahující pod hladinu podzemní vody byly od 4.8. 2004 až do 1.8.2010 považovány za vodní dílo i u nás. Od "velké novely" vodního zákona se již za vodní dílo nepovažují, avšak i ke stavbě a provozování vrtů pro tepelná čerpadla které podzemní vodu nečerpají a jsou do nich zapuštěny jen kolektory naplněné teplonosným médiem, je nezbytný souhlas vodoprávního úřadu, který může žadateli uložit, aby mu předložil vyjádření osoby s odbornou způsobilostí.